Vizitka EN

Letohradské soukromé gymnázium - Gymnázium Letohrad

Proč k nám I Jedinečný program I Kontakty I Přijímací řízení I Prospěch I G Mail I Jídelna

 

 

Škola
Studenti
Uchazeči
Pro maturanty
Nadační fond
Volný čas
Výuka
Kurzy - dospělí
Spolupracujeme
Naše město
Zahraniční akce
Navštívili nás
QR
grletohrad.png

Dopis z Ameriky






East or West my home is best

Často jsem dostávala a stále dostávám emaily a vzkazy, ve kterých mě lidé nabádají k sepsání pár slov a dojmů z USA. Já ale neměla náladu. Nejdřív jsem se musela srovnat sama se sebou, abych dala dokupy text, který by byl aspoň trošku srozumitelný.  Někomu se možná bude zdát, že přeháním, ovšem v takovém případě garantuji, že nebyl dál než na obědě u babičky v Lukavici. 

Teď asi nastal ten správný moment.

Sedím na schodech před vchodovými dveřmi mého stávajícího bydliště. Dnešek je jeden z mála slunečných dnů. Od té doby, co jsem přijela, nebylo nikdy takové světlo. Nikdy jsem se moc nepovažovala za milovníka slunce. Tady ve státě Washington, nedaleko Seattlu, ho ale ocením více než cokoli. Washington je americkými odborníky na počasí a podnebí označován za nejdeštivější stát ve Spojených státech amerických. To hovoří, předpokládám, za vše. Člověk si neváží samozřejmostí, dokud o ně nepřijde.

Dnes je 26. březen a já se konečně v Americe cítím pohodlně.

Když jsem se 24. srpna loučila na letišti ve Vídni, neměla jsem nejmenší tušení, do čeho se pouštím. Představovala jsem si Ameriku jako sen, zemi neomezených možností a život jako jednu velkou párty u Stiflera. Považovala jsem se za „lůzra“. Proč zrovna já jsem se musela narodit v Česku?  Ani nevím, jak jsem se dostala k tak zkresleným představám o životě v USA.

Nadešel čas nástupu do školy. Navazování kamarádství byl jeden z těch nejtěžších úkolů, jaké jsem tady absolvovala. Američani neocení, že je navštěvuje kdovíkdo z České republiky. Oni, a to nepřeháním, mají problém umístit i Evropu do mapy světa.

Jak jsem zjistila později, zeměpis je zde volitelný předmět, ale jedná se o světovou historii ne o geografii, jak ji známe. Netrvalo mi tedy dlouho a svou odpověď na otázku, odkud pocházím, jsem byla nucena rozšířit na Evropu, pokud jsem nechtěla koukat na nechápavé obličeje a hloupé úšklebky, když moje odpověď: „I am from Czech Republic“ byla oplacena otázkou:„Where the hell is that?!“.

 Netrvalo mi dlouho a hledání amerických kamarádů jsem vzdala. Jsem si jistá, že by tak udělal každý z vás. Koho by bavilo bavit se více než 5 minut s člověkem, který má IQ menší než opice? Tím ale nechci tento druh zvířat nijak ponížit.

Někdo by řekl, že jsme se hledali, až jsme se našli. Někdo by řekl, že jsme na sebe jednoduše zbyli. Ať je to cokoli, našla jsem si kamarádky a kamarády z různých koutů světa. S jednou z nich dokonce sdílím domácnost. Mám tu kamarádky z Vietnamu, Brazílie, Kolumbie, Španělska, Německa a kamarády z Norska a Číny a několik vcelku normálních lidí z USA.  Jsou to jedni z nejvíc fajn lidí, které jsem kdy poznala. 

Další nepříjemné úskalí, které stále trvá, je náboženství. Bydlím u paní, které je 70 let a její vyznání je skoro to jediné, co jí dělá radost.  Do kostela chodí více méně každý den a k Bohu se modlí více než třikrát denně. Ona je mormon, takto se nazývají lidé, kteří se hlásí k CírkviJežíše Krista Svatýchposledníchdnů. Misionáři nás navštěvují více než 2krát do týdne. Vždy přijdou a předčítají z Knihy Mormonovy. Jejich učení není založeno na Bibli. Oni věří, že správný překlad Bible učinil v roce 1820 Joseph Smith. Je to jedno z nejpřísnějších náboženství v Americe. Mezi nejhlavnější pravidla, se kterými jsem byla obeznámena již v den příjezdu a které musí nepodmíněně dodržovat každý příslušník tohoto vyznání, včetně mě, jsou:  sex až po svatbě, žádný alkohol,žádné cigarety, žádné kafe, žádné energetické nápoje, zákaz pití čajů,žádná antikoncepce,žádné rozvody, oblečení nesmí být kratší než pod kolena,žena nesmí být s mužem sama v jedné místnosti. Já osobně bych neměla mít žádné kluky jako kamarády, alevětšina mých přátel je mužského pohlaví. 

Nejdřív jsem si myslela, že já jsem ta nešťastná, která se dostala do věřící rodiny. Pravda je, že já jsem se sice dostala do extrému, ale věřící je tu skoro každý.

Jednou jsem se svojí hostitelskou rodinou seděla v autě a bylo mi sděleno, že do Ameriky jsem se dostala, protože to tak chtěl Bůh, že mě sem poslal, abych se o něm něco více naučila, protože v mojí zemi jsem nedostala příležitost.Do kostela jsem chodila ze začátku pravidelně. Pak mi to ale přerostlo přes hlavu a já se rozhodla přestat. Přišlo mi, že se mi ti lidé snaží těmi bláboly vymýt mozek. Sdělit mé hostitelské rodině jaké pocity mám ohledně této víry, bylo dost těžké. Nechtěla jsem nikoho ranit, proto jsem byla slušná. Fungovalo to. Hostitelská rodina ale vyvodila, že se necítím dobře v kostele, proto přestěhovala kostel k nám domů. Misionáři mě chodili učit. To už na mě bylo ale opravdu moc. V tomto období jsem asi procházela depresemi. Nemohla jsem spát a ke všemu jsem reagovala přehnaně.

Angličtina byla ze začátku těžká a učitelům jsem nerozuměla ani slovo. Studenti nebyli milí ani trochu. Nechápala jsem americký styl života a dodnes nechápu. Pořád si myslím, že Američané NEŽIJÍ, ale PŘEŽÍVAJÍ.

 Znám desítky lidí z České republiky, Slovenska a dalších zemí, kteří tento boj vzdali, nebo ani bojovat nezačali a odletěli zpět domů. K takovému kroku bych se osobně nikdy „nesnížila“. Zklamala bych tím sebe, ale také lidi kolem sebe.

Jsem si více než jistá, že tento rok strávený v zahraničí je to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy v životě udělala i potom všem, s čím jsem se musela poprat.

Potkala jsem dívky jako Sharpay Adamsovou z High School Musical (zkušenost to byla více než nepříjemná). Teorie o tom, že roztleskávačky chodí se členy fotbalového týmu, se proměnila ve fakt. V mém slovníku pod pojmem McDonald najdete: to nejšpinavější místo, kam se můžete jít ve Washingtonu „najíst“a ve Forks (Stmívání) se to ani upíry ani vlkodlaky nehemží.

Zažila jsem spoustu dalších, dříve pro mne nepředstavitelných situací. A spoustu ještě určitě zažiji. Už mi zbývá jen něco přes dva měsíce a vrátím se domů. Názory na celou situaci se mi pravděpodobně ještě několikrát změní. V tuto chvíli jsem ale šťastná. Zavírám přeplněný kufr a připravuji se na další životní zkušenost - a to výlet na Havaj.

Barbora Vítková









Copyright © Gymnázium Letohrad - Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 22.04. 2011 (1253 čtenářů)

[ Zpět ]
Content ©


BAKALÁŘI    RVP    FRAUS      KLÍČ KE VZDĚLÁNÍ   

Nová stránka 30 Nová stránka 272 Nová stránka 272
 
 
Nová stránka 1
Využíváme bez jediného výpadku u
Využíváme bez jediného výpadku u

  SvetHostingu.cz - ideální webhosting

Využíváme bez jediného výpadku už 11 let!!!! Doporučujeme!


 

 

Magic SEO URL - Optimalizace pro vyhledávače
Poznejte další produkty Magic SEO URL
osCommerce SEO | phpBB SEO | phpBB3 SEO | ZenCart SEO