Vizitka EN

Letohradské soukromé gymnázium - Gymnázium Letohrad

Proč k nám I Jedinečný program I Kontakty I Přijímací řízení I Prospěch I G Mail I Jídelna

 

 

Škola
Studenti
Uchazeči
Pro maturanty
Nadační fond
Volný čas
Výuka
Kurzy - dospělí
Spolupracujeme
Naše město
Zahraniční akce
Navštívili nás
QR
grletohrad.png

Zahraniční výměnný pobyt v Rakousku






V sobotu 23. 6. 2007 před třináctou hodinou odjela skupina našich studentů společně s Mgr. Zuzanou Šepsovou do rakouského Villachu na výměnný mládežnický pobyt. Akci organizuje rakouská nezisková organizace Jugendgruppe Dreiländereck.

Setkání mládeže je skutečně vynikající možností spřátelit se s mladými lidmi z jiných zemí, vidět jak žijí, najít, co je vzájemně spojuje a popřípadě uzavřít nová, plnohodnotná přátelství. Tato setkání jsou poznávacími cestami s jasným tématem a jejich velikou předností je finanční podpora ze strany EU pod programem Youth in action. Týká se to obou navzájem propojených setkání, jak ve Villachu (Rakousko), tak v Letohradě (Česká republika). Stěžejním tématem, kterým se setkání zabývají, je spojení řemesla s tradicí. A právě tak vznikly pracovní názvy obou akcí: Tradiční řemeslo – Zde a dnes ve Villachu v Korutanech a Řemeslo – quo vadis v Letohradě v Čechách.

Těšíme se na první zprávy od našich studentů a samozřejmě i na fotografický materiál.

Podrobný program celé akce si můžete prohlédnout zde.

Jitka Macháčková, ředitelka školy


Sobota 23. června - příjezd

Ve 12:30 nastupujeme do auta a vyrážíme nikoli směr Letiště Praha- Ruzyně, nýbrž směr Brno – Mikulov – Vídeň – Feldkirchen, neboť již po několikáté paní Gottsteinová, náš styčný rakouský „důstojník“, změnila instrukce. Všichni jsme poněkud rozmrzelí, protože jsme se těšili na dobrodružnou leteckou výpravu. Jediný, kdo neztratil dobrou náladu, byl Alex, který se téměř celou 600kilometrovou cestu nemohl paní Gottsteinové dočkat.

Zpočátku jsme téměř po 50 kilometrech stavěli kvůli záchodu, ale nakonec cesta s dalšími nutnými přestávkami uběhla. Ve 22:45 jsme v pořádku dorazili do upršeného Feldkirchenu, odkud nás paní Gottsteinová navedla k asi 11 km vzdálenému penzionu, který patří rodině Prodingerových (viz foto). Tady strávíme dalších 12 dnů.

Následovalo rychlé rozdělení do pokojů a hlavně velmi pozdní, ale vskutku chutná večeře (podávaly se lasagně). Usínáme za příšerného hluku - ve spodních částech budovy kdosi z Rakušanů slaví narozeniny. Zítra můžeme dlouho spát, naši čeští kolegové z Nové Paky mají totiž přijet až v podvečer, máme tudíž volný den. Ještě nevíme, jaký bude.

Náš penzionPozdní večeře


1. den - neděle 24. června

Jelikož čekáme na příjezd skupiny z Nové Paky, která by se měla objevit večer, dnešní den jsme měli volno a program byl vyloženě na nás.

Trochu jsme si přispali, po snídani (forma švédských stolů s velmi malými hrnečky na čaj) jsme dali sbohem panu řidiči Nosálovi. Dopoledne jsme se rozhodli, že trochu prozkoumáme okolí. Čekala nás obhlídka asi 10 minut vzdáleného jezera Goggausee. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u místního vodopádu (viz foto).

Po dobrém obědě (čočka s uzeným a zmrzlinovém dezertu) byl o půl druhé odchod k jezeru, neboť počasí pohánělo ke koupání, takže nezbývalo nic jiného než sbalit ručníky a oušky a vyrazit k již prozkoumanému jezeru. Voda byla velmi příjemná. nachytali jsme nějaký ten bronz a začali jsme konečně navazovat první nesmělé kontakty typu Wie alt bis du, Ich heisse..., Wieviel Sprache kannst du? s rakouskou skupinou.

Zbytek odpoledne trávil každý po svém. Kolem 22. hodiny přijel autobus se 13 chlapci z Nové Paky a 1 dívkou, Kristýnou, z Prahy a byli jsme konečně kompletní.

Zítra nás podle programu čeká zahajovací workshop a odpoledne máme slíbený první výlet – po pohodovém dnu tvrdá práce.

U GoggauseeVodopád

 


2. den - pondělí 25. června

Dnes to vypadá, že bude další slunečný den, a nás čeká počátek naší práce. V 9:00 stojíme nastoupeni v jídelně, kde se vzápětí dělíme do skupinek k jednotlivým řemeslníkům – kováři, zlatníkovi, krejčové, keramičce a designérce skla. Celé dopoledne se seznamujeme s vybraným řemeslem a pilně pracujeme na svých prvních výrobcích, které snad zvládneme v průběhu několika dní dokončit, aby se bylo na závěrečné prezentaci na co dívat.

Po obědě (vepřový plátek s rýží přelitý jakousi gulášovou omáčkou) s třičtvrtěhodinovým zpožděním (autobus cestou k nám zabloudil) vyrážíme na náš první výlet. Nejprve jsme vyloženi v městečku Rosegg, kde máme podle plánu navštívit expozici v přírodě – Keltenwelt. V německo-anglicko-slovinsko-českém jazyce se dovídáme něco o kultuře, bozích, způsobu pohřbívání a obřadech starých Keltů. Procházka stinným lesem je velmi příjemná, začíná být totiž pekelné horko.

Po drobném občerstvení (platilo město Rosegg!) vyrážíme procházkou k asi 2 kilometry vzdálenému Tierparku (jakési zoo), kde máme 2 hodiny na prohlídku. Ten, kdo prošel celý park, urazil několik kilometrů, neboť hlavním bodem prohlídky je výstup ke staré, rozpadlé věži, odkud je krásný rozhled do kraje – na jedné straně zámeček v Roseggu i s přilehlým labyrintem a na druhé straně krásný horský masív s několika vrcholy, které tady, jak se zdá, nikdo neumí přesně pojmenovat.

Po návratu a pozdnější večeři se někteří zaskočili ještě osvěžit do již známého Goggausee, a pak už jen přemítali, co přinese den třetí.

Alex zlatníkemAneta obhlíží potenciálního nápadníka
Teší mě, Katka !


3. den - úterý 26. června

Dnešní ráno je velmi větrné a to nevěstí nic dobrého, asi se bude měnit počasí. Začínáme po snídani, opět v 9:00 hod. Pokračujeme v dodělávání výroků. Děvčata na keramice tvoří nové a nové hlavy (taky části té prasečí), pánové u zlatníka už mají před sebou něco, co trochu připomíná prsten, skleněné mísy u sklodesignérky také dostávají svou finální podobu. Z hlavní místnosti se ozývá hrčení šicích strojů (práci na nich již bravurně zvládají i chlapci) a z venku je stále slyšet pravidelné údery kladiv o kovadlinu, to jak kluci pod vedením mistra kováře kují svou železnou růži. Přišel mezi nás také reportér rozhlasové stanice ORF a s Alexem a Anetou dělal za přispění Janise, syna paní Gottsteinové, který mluví i česky, rozhovor. Po tak výborné práci (většina výrobků bude zítra dokončena) si všichni pochutnají na steaku s hranolky.

Odpoledne jsme pozváni na prohlídku kláštera ve Wernbergu. Za doprovodu sestry Moniky Marie procházíme hlavní části kláštera – výrobnu hostií, reprezentativní místnosti, klášterní jídelnu (dostáváme malé „velké“ občerstvení a obsluhují nás samy sestry). Přes klášterní zahrady pokračujeme dále k místu, kde sestry vyšívají nádherné štóly s velmi moderními motivy, jdeme také okolo školky pro handicapované děti, kterou klášter zřizuje, scházíme se v podkrovní meditační místnosti, v níž nás sestra Monika Marie seznamuje s chvílí, kdy se rozhodla stát se jeptiškou. Nesmíme zapomenout také navštívit jejich hospodářství, díky němuž je klášter téměř soběstačný (mají prý 910 slepic, několik desítek býků, krav a telátek, asi 15 koček). Na zpáteční cestě se zastavujeme v místním krámku, v němž sestry prodávají vyrobené produkty.

Zatímco čekáme na příjezd autobusu, máme čas zhodnotit celé odpoledne. Nejvíce nás uchvacuje okolní čistota, a to zejména v hospodářských staveních, také skvělá jazyková vybavenost sestry Moniky Marie a nezištná pohostinnost všech obyvatelek kláštera. Nakonec s očekáváním posloucháme v našich mobilních přístrojích reportáž o naší ranní práci. Slavíme, neboť 3 Alexovy rozverné věty typu Das macht mir Spass, které v dobré náladě svěřil reportérovy stanice, jsou do relace také zařazeny.

Cestou domů nás zastihl (konečně!?) déšť, a pořádný. Dnes měl být rakouský večer, ale nakonec z něho sešlo, ovšem večeře v rakouské (přesněji řečeno korutanské) režii byla - Kasenudeln (jakési pirohy s masem).

Brusička skla KatkaRozhovor
  
Sestra Monika Marie v akci


4. den - středa 27. června

Prší. Od večera dost hustě prší a my dnes máme tak super program! Takže se modlíme, aby během ranního workshopu přestalo. Voda padá ze zataženého nebe, ještě když v 11:00 hodin nasedáme do přistaveného autobusu a vyrážíme směr Klagenfurt.

V Klagenfurtu se nad námi počasí smilovalo a v okamžiku, kdy jsme vstoupili do Minimundu (světa miniatur), vysvitlo slunce a až do večera nás žádné kapky nepotkaly. Téměř dvě hodiny jsme prohlíželi zmenšeniny různých architektonicky zajímavých staveb světa. V místní jídelně jsme měli v pozdních poledních hodinách zaplacený velmi vydatný oběd, který některým v žaludku vydržel až do večera.

Ve tři hodiny jsme už stáli v centru města před budovou korutanského hejtmanství (u nás krajský úřad), kde nás měl přijmout Dr. Jörg Haider, kontroverzní rakouský politik. Ovšem pan doktor je velmi zaneprázdněný člověk, a tak místo sebe poslal zástupce. Po nějakých těch oficialitách v Zrcadlovém sále hejtmanství, bylo pro nás opět připraveno „malé“ občerstvení (UŽ ZASE JÍDLO!), a my, abychom neurazili, jsme do sebe nasoukali alespoň zmrzlinu a nějaké to pití. Poté jsme byli zcela neplánovaně pozvaní na slavnostní otevření nové administrativní budovy patřící hejtmanství, která stála jen přes silnici. Tam jsme se po dlouhém čekání a několika projevech (v němčině) dočkali i samotného J. Haidera.

Pak nám nezbylo nic jiného než nastoupit do autobusu a vydat se na poslední etapu dnešního prodlouženého programu. Po půl hodině jízdy jsme vystoupili ve Veldenu, městečku ležížícímu u Wörthersee, největšího jezera v Korutanech. Následoval ne zcela logický dvouhodinový rozchod (prý na nákupy – bylo 18:00!!), při němž jsme alespoň unavili své nohy korzováním po Seecorso. Obloha se však začala zatahovat a zvedl se studený vítr od jezera a my prchli před začínajícím deštěm do pizzerie, kde jsme měli na půl devátou objednánu večeři – co jiného než pořádně velkou pizzu. Některým se při slově jídlo už zvedal žaludek, a tak jsme si mnoho jídla odnesli v krabicích a alobalech s sebou.

Za hustého deště jsme se vrátili ve 22:00 hod. k jezeru a zhlédli podívanou s názvem Klangwelle – jakousi modernizovanou Křižíkovu fontánu. Představení nebylo vůbec špatné, ale přesto jsme se promočení rádi vrátili pod střechu autobusu. Byl to opravdu dost dlouhý den.

Něco z oficialitPizza od italského kuchaře
  
Trochu Čech v Rakousku

 


5. den - středa 28. června

Dnes bychom měly dokončit všechny naše výrobky . Většině z nás už chybí pouze trocha. Na návštěvu přijde také několik tříd z okolních vesnic, aby se stejně jako my na začátku seznámili s tradičními řemesly. Takže ve společenské místnosti je poměrně živo.

Odpoledne vyrážíme za hranice Rakouska do asi 50 kilometrů vzdáleného italského městečka Tarvisia. Po volné prohlídce města, které mimochodem vypadá jako každé italské horské město ležící v údolí (křišťálově čistá řeka, malé centrum a spousta hotelů, penzionů, pizzerií a kavárniček), odjíždíme autobusem k blízkému horskému jezeru Fusine, jež nás po celou návštěvu uchvacuje svou dokonale průzračnou vodou. Po krátké procházce okolo vody nasedáme  a necháváme se odvézt zpět do Tarvisia, kde máme objednánu večeři – takže pizzu, špagety, tortelini nebo lasagně, co je komu libo.

 Do penzionu se vracíme ještě za světla.

Jezero FusineMladí v akci
  
V italské prizzerii

 


6. den – pátek 28. června

Po čtyřech nabitých dnech následuje konečně chvilka odpočinku. Původně jsme chtěli jet na výlet na kole, ale ten nedopadl, a tak si vlastně v klidu zopakujeme neděli.

Takže zatímco vy všichni doma si jdete pro vysvědčení, my tady dopoledne dospáváme předešlé prohýřené noci a po obědě vyrážíme k „našemu“ jezeru Goggausee, abychom strávili několik hodin koupáním, lehkým sportováním, povídáním a relaxací.

Po večeři ospalý den pokračoval. Ovšem večer došlo k oživení, byla pro nás připravena „mini“ diskotéka, které se ve finále účastnila i místní mládež.

Spát se šlo až k ránu.

Takhle obědvámeTakhle odpočíváme

 


7. den – sobota 30. června

Už jsme tady rovný týden a je posledního června. Zatímco si u nás všichni užívají první volný prázdninový den, my máme po dni odpočinku opět dlouhý program. Čeká nás výjezd de Feldkirchenu a odpoledne do Villachu.

Dopoledne je ve znamení prohlídky sobotních trhů ve Feldkirchenu, nejbližšího většího města od našeho ubytování. Prodávají se tu místní speciality, ryby, vína, ale i ručně dělané výrobky. Někteří z nás si stihnou zahrát fotbálek v nafukovacím hřišti, jiní dají přednost procházce v centru městečka.

Před polednem nasedáme do autobusu, pomocí něhož se přesuneme do Villachu, kde bydlí paní Gottsteinová a pan Raminger (její manžel).  Po obědě v místní pivovarské restauraci (byl zase řízek), na který nás pozvali zástupci města Villachu, jsme městem prošli k nejmenšímu zlatnickému krámku v Rakousku patřícímu našemu známému zlatníkovi Hansi Rossmannovi. Ve výloze má vystaveny práce našich zlatníků – učedníků, které kluci vytvořili v rámci workshopu. Pak se jdeme podívat do největšího villašského kostela a vystupujeme po 239 schodech na k němu přilehlou věž, která tím, že stojí odděleně od kostela, připomíná italskou capanillu. Protože je dobré počasí, vidíme okolní hory a město jako na dlani. Když slezeme dolů, následuje dlouhý tříhodinový rozchod, v jehož průběhu stihneme poslat pár e-mailů z internetové kavárny, zhlédnout závody motokár City Cart, dát si kávu v nesčetných místních restauracích a kavárnách a také projít město, podívat se do parků a k řece Drávě (Drau).

Večeře je pro nás připravena v Mc Donalds a pak už jen do půl deváté čekáme na příjezd autobusu, který nás během třičtvrtěhodiny doveze zpět do Steurbergu do penzionu k paní Prodingerové.

Oběd v pivovarské restauraciPráce našich skorozlatníků
  
Závody City Carts z ptačí perspektivy

 


8. den - neděle 1. července 

Po snídani jsme trochu odpočívali a někteří opět dospávali probdělou noc. Ti čilejší se ještě stihli jít vykoupat do Goggausee, neboť počasí tomu dnes přálo – už od rána bylo krásně jasno, až byly vidět i velmi vzdálené vrcholky Alp, jindy ukryté v mracích nebo oparu.

Ve 13:00 jsme se nechali odvézt pod zříceninu hrad Landskrone. Horko začalo být pekelné a my ještě ke všemu museli pěšky, místy i do dost prudkého kopce, vystoupat nahoru na hrad. Někteří  občas lezli i po čtyřech (viz foto). Komu se to podařilo, byl odměněn úchvatným pohledem na blízký Villach, vrcholky hor a přilehlé jezero Ossiachersee. Na hradě, který slouží jen jako vyhlídka s restaurací, pro nás bylo připraveno překvapení v podobě show s dravými ptáky v místní aréně vybudované na vrcholku zříceniny. Místní sokolník nás v průběhu asi třičtvrtěhodinové show seznámil s nejznámějšími dravci a předvedl jejich letecké i lovecké umění. My jsme měli štěstí, neboť sokolníkova pomocníka dělal Slovák, a tak jsme měli i překlad, sice slovenský, ale všichni celkem rozuměli. Poté, co jsme se s dravci rozloučili pohledem na orlí vejce a mladého, sotva tříměsíčního orla a poté, co jsme slezli po krkolomné cestičce zpět pod hrad, jsme naskákali do klimatizovaného autobusu (vedro už bylo celkem nesnesitelné) a ten nás odvážel na břeh Ossiachersee, kde na nás už z dálky troubila výletní loď.

Nastoupili  jsme na palubu a nechávali se téměř hodinu unášet vlnami jezera. Vítr příjemně profukoval, my měli v rukou chlazené nápoje – prostě jako milionáři na jachtě. Na druhém konci naší vodní cesty už byl připraven odvoz a my se už těšili na večeři.

Po ní jsme se ještě museli vrátit do minulých dnů, neboť nás zítra čeká prezentace naší řemeslnické práce na villašské škole s názvem HAK (), a tak jsme po večeři formou myšlenkových map vzpomínali na uplynulé dny. Z večerního koupání díky zdržení myšlenkovými mapami sešlo.  Bylo nám též doporučeno pí Gottsteinovou jíti brzy spát, protože nás zítra prý čeká náročný (opět) den.

Někteří lezli i po čtyřechParty na jezeře
  
Pod křídly dravců

 


9. den – pondělí 2. července

Dnes se nám v plné kráse představilo horské počasí a vzpomněli jsme si na všechny přednášky z lyžařských kurzů o nevyzpytatelnosti meteorologické situace  ve vyšších polohách. Vzbudíte se - slunce svítí, jdete si do koupelny vyčistit zuby, vrátíte se -  lije jako z konve. Hned na to nás překvapil dřívější odjezd autobusu, o půl deváté ještě někteří byli pod sprchou.

Dnes dopoledne jsme opět směřovali do Villachu, kde jsme v Handelakdemie (HAK – obchodní akademii) prezentovali naši několikadenní řemeslnou práci. Nejodvážnější z nás, Alex, se uvolil, že v němčině okomentuje snažení ve zlatnické „dílně“ – a byl ze všech nejlepší, soudě podle bouřlivého aplausu posluchačů. Pak nás čekalo sportovní klání v podobě fotbalového zápasu (někteří si jen tak pro zábavu dali pár výměn plážového volejbalu). Na naše smíšené družstvo (rozuměj Letohrad + Nová Paka) nastoupilo proti dobře připravenému týmu místních borců. Prohráli jsme 7:3. Příčinu porážky naše družstvo vidělo v lepší sehranosti, vhodnějším odění protivníka (naši hráli v dusném dopoledni v dlouhých riflích) a soupeřově chuti vyhrát.

Po poledni jsme se vrátili zpět do penzionu a po pozdním obědě nás v 15 hodin navštívily dvě dámy z Rakouské národní agentury a jaly se nás formou dotazníku (někoho i ústně) vyptávat na průběh celého projektu. Za odměnu jsme od nich dostali kšiltovky, propisky, bonbóny a pohledy.

Poté, co jsme se vyzpovídali zvědavým dámám, jsme se nachystali na pátou hodinu, kdy jsme měli odjet  do Feldkirchenu na besedu s Dr. Martinzenem, evropským poslancem za Korutany, který má na starost mládež a projekty. Autobus měl asi 80 minut zpoždění, ale politik neutekl. Stalo se tak až po z počátku nezáživné diskuzi na téma politikova zájmu, kdy se Češi začali ptát na názor Dr. Martinzena na pro Rakušany citlivé téma Temelín. Evidentně se zachoval jako politik – ve vhodném okamžiku diskusi „citlivě“ ukončil.

A jak jsme dnes začali, tak také končíme – při návratu (kolem 20:30) začalo hustě pršet, dokonce nám při opožděné večeři několikrát vypadl proud, neboť se venku strhla pravá, nefalšovaná alpská bouřka.

Zítra vstoupíme do poslední, 3denní fáze našeho pobytu. Snad se počasí umoudří.

Alex při prezentaciFotbalový zápas
  
Vyplňování dotazníků

 


10. den – úterý 3. července

 Dnešní, již 10. den našeho pobyt v Rakousku byl ve znamení vysokohorské turistiky. Čekal nás výstup na nejvyšší horu Villacher Alpen (Villašských Alp) Dobratsch (2116 m. n. m.). Abychom to i my, někteří nealpinisté, měli jednodušší, vyvezl nás autobus po zpoplatněné Villacher Alpenstraße na nejvýše položené parkoviště do výšky asi 1670 metrů n. m., tedy zhruba na úroveň naší Sněžky.

 Mohlo by se zdát, že zhruba 450 výškových metrů, které jsme museli zdolat na cestě k vrcholu, nic není, ale po místy dost prudké kamenité cestě to vůbec legrace nebyla.  Na počátku výstupu nám počasí docela přálo. Krajina pod námi byla sice v mracích, ale místy, jak foukal vítr, se nám přece jenom kousek poodkryl. Ovšem jak jsme stoupli výš a výš, dostali jsme se do druhé vrstvy mračen, a tak ve finále se naše cesta odehrávala v dosti husté mlze. Ale to se pak už před těmi šťastlivci, kteří došli až k cíli, vyklubaly z mlhy televizní vysílač, dominanta Dobratsche, a horská chata, jež nám poskytla azyl před vlhkem a větrem. K vrcholu zbývalo ještě pár metrů, a tak kdo chtěl, mohl lézt stále nahoru. Vrchol Dobratsche je označen jen prostým křížem bez jakéhokoli označení nebo tabulky s nadmořskou výškou. Těsně pod vrcholem je postavená kaplička v průčelí s černou Madonnou a vevnitř je pro vyřízené horské cestovatele pregnantně připravena oprátka.

 Cesta zpět byla pohodlnější, stačili jsme se dívat do kraje (po vyjití z mraků bylo na co koukat). Před námi se otevřel pohled na město Villach a všechna tři blízká jezera (Ossiachersee, Wörthersee a Faakersee) sevřená kopci. Na druhou stranu jsme pak mohli obdivovat horské štíty slovinských Alp, které se vypínají do výšky téměř 3000 metrů.

Když jsme v 16 hodin nasedali opět do autobusu, všichni měli tak bolavé nohy a byli tak příjemně unaveni, že usnuli i po cestě do penzionu, a pokračovali ještě ve svých pokojích před výbornou večeří (bylo filé). 

Konečně na vrcholuOprátka pro dobyvatele vrcholu
  
Vrchol Dobratsche

 


11. den – středa 4. července

Ráno: Lije jako z konve. Jen si můžeme gratulovat, že se na Dobratsch šlo včera a ne dnes, jak bylo původně v plánu. Dnešní počasí je nám celkem „volné“, neboť většinu odpoledne máme strávit v podzemí.

Poledne: Jsme v Terra Mystice – již uzavřeném železném dole v blízkosti lázeňského městečka Bad Bleiberg. Asi 45 minut hodiny  čekáme v docela slušně zakouřeném (poznatek: Rakušané velmi kouří) a poměrně zacpaném foyeru, než na nás přijde řada a my se spustíme do podzemí. Konečně od „šatnářky“ dostáváme důlní mundur a ochrannou helmu – cesta do hlubin Země může začít. Po efektním sklouznutí do nitra dolu nás čeká asi 90minutová procházka místy dost úzkými a nízkými chodbami doplněná o multimediální projekce – škoda, jsou jen v angličtině, a to dost odborné, takže sledujeme většinou jen obrázky.  Nakonec se vyvážíme k povrchu důlním vláčkem a zpět do reality nás vrátí trochu nejistě vypadající důlní výtah. Všichni vycházíme ven zmrzlí, protože dole neustále všude teče voda a je tam kolem 8 °C, k tomu všemu už máme pořádný hlad (je něco před třetí hodinou).

Odpoledne: Sedíme v restauraci a už téměř hodinu a půl čekáme na oběd. Někteří už mají takový hlad, že nepohrdnou jídelním lístkem (viz foto). Dočkali jsme se – steak s hranolky. Pak znovu scházíme do podzemí – tentokrát už v civilu - a chodbami se blížíme k Perscha Zeche, k vyhloubené důlní jeskyni, která slouží jako koncertní sál. Zde se odehrává vrchol celého našeho rakouského pobytu – prezentace výrobků a zážitků (pozn.: zazpíval nám i mužský sbor, dokonce taky českou píseň). Už nám zase začíná být poměrně solidní zima. Tak honem na raut – zahřát se jídlem a pitím mezi kalužemi vody.

Večer: Je poslední večer našeho pobytu, a tak nás čeká pořádná rozlučka. Stále jsme v Terra Mystice v restauraci Zur Einkehr, kde nám k tanci hraje hudební skupina a později reprodukovaná hudba. Následuje velmi pozdní večeře a kolem 23. hodiny odjíždíme do penzionu. Dobrá nálada pokračuje i po půlnoci, brzo ráno 5. července, v den odjezdu.

Hlad je prevít.Horník a hornice
  
Red Bull nám dává křídla

 


12. den – 5. července – odjezd

A je to tady – balíme a odjíždíme. Dopoledne se snažíme zapnout všechny kufry se špinavým prádlem, dárky a věcmi, které si povezeme domů. Po rychlém obědě nastupujeme naposledy do autobusu villasšké firmy Kowatsch. Ten nás odváží na letiště do Klagenfurtu.    

Jsme tam v předstihu, takže zbývá čas na rozkoukání, fotografování a nějaké dobrůtky před cestou. Po někdy srdceryvném loučení s našimi rakouskými přáteli to začíná. Nervy, jestli projdeme s nadměrně vážícími zavazadly (všichni prošli), zda nám něco nevyhodí z našich příručních zavazadel, a potom už jen dobrý start, klidný let  a hladké přistání. Pro mnoho z nás jsou to první „létací“ zkušenosti.

Let z Klagenfurtu do Vídně je až na pár nebeských propadů a mírné otřásání se letadla celkem klidný a překvapivě krátký. Ani se nenadějeme a už dosedáme na plochu vídeňského mezinárodního letiště. Máme asi půl hodiny na přestup, ale musíme ještě vyřešit jeden ztracený palubní lístek. Po poměrně důkladné (přišli jsme o pár věcí), někdy i dost osobní prohlídce se dostáváme k bráně 47. S mírným zpožděním nastupujeme do autobusu, který nás odváží po letištní ploše k trochu většímu, ale také vrtulovému letadlu, jež má namířeno do Prahy.

Druhý let je podobný tomu prvnímu s tím rozdílem, že letíme trochu víc výše, takže se zdá, že plujeme po bílé peřině z mraků. Jakmile z ní sestoupíme, po námi se objeví krásný pohled na naše hlavní město. Jsme doma. Vyzvednout u pásu naše kufry, rozloučit se s novopackou skupinou a hurá do autobusu pana Nosála.

Po cestě děláme ještě za Prahou záchodovou a nákupní pauzu. Nijak se nezdržujeme, všichni spěcháme do svých postelí. V Potštejně se loučíme s Alexem, V Ústí necháváme Poly, Ondru, Adama i Rybíze. V Dolní Dobrouči nás opouští Andy a v Letohradě už vystupujeme všichni – Pája, Koroda, Katka, Aneta, Lukáš a Honza.

       Byl to fajn výlet.

Naše partaTak tomu se říká úklid
  
V letadle i s letuškou

 


Na závěr ještě několik fotografií od Katky:

  
  
  

 

 









Copyright © Gymnázium Letohrad - Letohradské soukromé gymnázium o.p.s.
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 25.06. 2007 (3464 čtenářů)

[ Zpět ]
Content ©


BAKALÁŘI    RVP    FRAUS      KLÍČ KE VZDĚLÁNÍ   

Nová stránka 30 Nová stránka 272 Nová stránka 272
 
 
Nová stránka 1
Využíváme bez jediného výpadku u
Využíváme bez jediného výpadku u

  SvetHostingu.cz - ideální webhosting

Využíváme bez jediného výpadku už 11 let!!!! Doporučujeme!


 

 

Magic SEO URL - Optimalizace pro vyhledávače
Poznejte další produkty Magic SEO URL
osCommerce SEO | phpBB SEO | phpBB3 SEO | ZenCart SEO