S výtvarnicí, ilustrátorkou, středoškolskou učitelkou, autorkou učebnic českého jazyka a literatury, ale také korektorkou Žamberských listů Martinou Jirčíkovou o její tvorbě. Martina je dáma mnoha nadání a každý z oborů, kterým se věnuje, by vydal na samostatné povídání. Přesto jsem se pokusila dotknout se všech těchto oblastí alespoň v několika otázkách.
Téměř po roční on-line výuce myslím můžu s klidem napsat, že jsme s kolegy z LSG už ostřílení mazáci, co převážně samostudiem a experimentováním zvládli věci, které by nám před rokem touhle dobou připadaly jako sci-fi. Děkuju tímto všem učitelům za to, s jakou vervou často o to, aby děti „něco“ naučili, bojují a perou se. Všem svým studentům bych pak ráda vzkázala, že se na ně moc těším konečně off-line! Každopádně tento způsob vzdělávání trvá už příliš dlouho, časem určitě sklouzne k jednotvárnosti a bude pro všechny únavný (jestli už není teď), prázdniny jsou proto pro nás všechny zaslouženým vysvobozením. Kdo nikdy neučil, nepochopí!
Včerejší večer jsem strávila nad učebnicí literární výchovy, jejíž jsi spoluautorkou. A velmi jsem se bavila! Učebnice
je nápaditá, moderní, pestrá, přehledná a vizuálně atraktivní. A navíc jsou v ní tipy na současnou tvorbu pro žáky
a studenty. Prosím, přibliž, jak se taková učebnice tvoří a co její příprava obnáší?
Je skvělé, že naše učebnice baví i dospělé! Psaní si obvykle užívám i já a samozřejmě mě těší, když se to promítne do výsledku společné práce. Ten je ovšem velmi často spíše kompromisem, na jehož začátku je návrh koncepce (v tomto případě celé učebnicové řady od 6. po 9. třídu), kterou tvoří redaktoři nakladatelství Didaktis ve spolupráci s učiteli všech stupňů škol. Ke mně se v první fázi dostává tzv. obsahová mapa, která zachycuje strukturu celé učebnice a pracovního sešitu, jenž je její součástí. K mapě se můžu vyjádřit, mohu zařadit i autory či pojmy, které by podle mě v učebnici neměly chybět. Pak následuje vlastní tvorba učebnice. Pro mě to znamená každý týden přečíst jednu knížku a zpracovat ji – vybrat z ní atraktivní ukázku, často i k poslechu, vymyslet úkoly, vysvětlit pojmy, sestavit medailon autora, navrhnout ilustrace, napsat úvodní motivační text, vypracovat klíč řešení a tipy na práci s výukovým materiálem, doložit a nafotit použité zdroje…
Svou týdenní práci pak posílám redaktorce, která mi ji „opoznámkovanou“ vrátí. Zpětnou vazbu se pak snažím v další fázi tvorby do původního textu zapracovat, tento krok se může opakovat i víckrát. Vše je ztíženo tím, že komunikace probíhá výhradně on-line. Samotné psaní učebnice pak zabere obvykle tři čtyři měsíce, záleží na rozsahu
Martino, jak se ti v současné době, přiškrcené v mnoha směrech různými opatřeními,tvoří a pracuje?
Kupodivu to není úplně zlé. I když zpočátku jsem si musela najít optimální mód, ve kterém budu fungovat, protože jsem se naplno doma neocitla pouze já, ale i moji dva synové. Velkou část dne mi zabere distanční výuka. Sezení u počítače však úspěšně vyrovnávám relaxací v naší dílně v Zakopance,kde sochařím. Současná „přiškrcená“ doba mě ještě více naučila hospodařit s časem a vážit si všeho, co mám, tedy různorodé práce, ale hlavně skvělé rodiny!
Učíš na Letohradském soukromém gymnáziu (dále LSG) český jazyk a výtvarnou výchovu. Jak se pereš ty i tvoji studenti s on-line výukou? V čem jsou její největší úskalí a jak lze vyučovat „výtvarku“ na dálku?
Pro mě byla okamžitá nutnost naskočit do distanční výuky loni na jaře ohromným motorem pro hledání způsobů, jak ji pojmout co nejsmysluplněji a nejefektivněji. Vyzkoušela jsem si, že na dálku se se správnou aplikací dají naučit třeba grafy souvětí. U studentů vidím zásadní posun v samostatnosti a osobní zodpovědnosti (letos mám na starosti ty starší od kvarty výše, takže je má práce podstatně jednodušší než na základních školách). Stále však platí to, že distanční výukanemůže nahradit (z mnoha zřejmých důvodů) tu prezenční. Může ji ale obohatit o nové metody práce a třeba ji i zatraktivnit. Všechno je jen o schopnostech, možnostech a kreativním přístupu učitele. I na dálku cítím za studenty zodpovědnost, nemůžu je nechat „ve štychu“, snažím se je proto neustále podporovat, motivovat, komunikovat s nimi. A peru se s tím všelijak: točím výuková videa, samozřejmostí jsou pravidelné videohodiny (tzv. meety), nahrávám své výklady k předpřipraveným zápisům, sdílím filmy, knížky, načítám krátké ukázky jako „audioknihy“, společně realizujeme on-line referáty o knížkách, čteme a hodnotíme cvičné slohy, bavíme se o tom, co nás v téhle době těší, doporučujeme si zajímavé projekty i filmy, maturujeme nanečisto – a ono to všechno jde!
Ptala se Monika Škodová
Celý rozhovor si můžete přečíst v přiloženém souboru PDF jako výňatek ze Žambereckých listů. Stojí to za to….
